Co dělá
majordomus commit validate posuzuje jednu zprávu podle politiky deklarované v .ai/repo/policy.yaml a hlásí typované nálezy — gramatiku, šířku subjektu, rozsah, který historie nepoužila, id záznamu, které vrstva nedrží, fix bez testu mezi soubory, breaking change, který nic nevysvětluje. .githooks/commit-msg se ptá s cestami ve stagingu, což je jediný okamžik, kdy zpráva i soubory existují, a git commit přeruší, je-li nález chybou. scripts/ci/commit-policy se ptá stejného soudce na historii přes majordomus commit history, který přečte 1788 commitů přibližně za sekundu.
majordomus commit scopes odpovídá, jaké rozsahy tento repozitář píše o kterých adresářích, naučené z logu. majordomus commit plan říká, co by pracovní strom commitnul, rozdělené do commitů, které podporuje vlastní členění historie, každý s důkazy pro něj a celek pod otiskem, který zastaralý plán umožní odmítnout.
Všechny čtyři jsou deklarace schopností jen pro čtení, takže příkazová řádka, MCP, HTTP, OpenAPI, Cockpit i vygenerovaná reference se odvozují z jednoho místa a žádné z nich nevede seznam.
Co nedělá
Nevytváří commit. git commit je mutace repozitáře a politika vystavení zastaví každý strojový povrch u lokální mutace: agent se smí zeptat, co by commit byl a zda zpráva projde, a commituje člověk. Subsystém je k tomu přizpůsoben — plánovač i soudce jsou čisté funkce stromu a zprávy, takže fungují offline, nemohou částečně uspět a každou odpověď lze přepočítat a zkontrolovat.
Neposuzuje, zda je předmět dobrá věta, zda je změna atomická ani zda stálo za to práci dělat. To rozhoduje revizor. Ani předmět nenavrhuje: co změna udělala, je jediná věc, kterou žádný důkaz ve stromu nevysloví, a plánovač, který by o ní napsal sebejistou větu, by do historie psal fikci.