Zdůvodnění
Repozitář bez záznamů rozhodnutí odpovídá na „proč je to takhle?“ z paměti toho, kdo tam byl, a ta paměť odejde. Repozitář, který zaznamenává každou změnu, odpovídá z hromady, kterou nikdo nečte: sto záznamů o přejmenovaných proměnných pohřbí čtyři, které říkají, proč vrstva úložiště vypadá, jak vypadá. Práh je celá hodnota té praxe a je to úsudek, proto je zde zapsán, ne odvozován.
Zaznamenávání také není samostatný akt papírování. Záznam se píše při rozhodování, tím, kdo rozhoduje, protože záznam rekonstruovaný zpětně uvádí výsledek a ztrácí alternativy — a alternativy jsou to, co pozdější čtenář potřebuje, aby poznal, zda rozhodnutí stále platí.
Požadované chování
Změna zaznamenává rozhodnutí, když mění architekturu nebo hranici subsystému, veřejnou smlouvu nebo smlouvu protokolu, plugin či rozšiřující plochu, sémantiku persistence, úložiště nebo trvalých dat, hranici důvěry či bezpečnosti, závislost, kterou by repozitář těžko opouštěl, nebo vlastní správu repozitáře — jeho pravidla, druhy, schémata či strukturu vrstvy — a kdykoli přijímá kompromis mezi správností, výkonem a složitostí, který by pozdější čtenář mohl rozumně chtít znovu otevřít.
Změna žádný nezaznamenává, když jde o překlep, průchod formátování, mechanický refaktoring, opravu vady bez nového návrhu, přímočarou implementaci už zaznamenaného rozhodnutí, běžný posun závislosti nebo přegenerování odvozeného výstupu.
Záznam se píše dříve, než změna přistane, ne až po mergi, a jmenuje, co uvedl v platnost: pravidlo, tvrzení, dokument, implementaci a případ, takže opačná otázka — co rozhodlo o tomto souboru? — je zodpověditelná z grafu.
Worker se člověka neptá, zda zaznamenat rozhodnutí, které tento práh překračuje. Řekne, který práh změna překračuje, zaznamená ho a pokračuje; člověk se ptá na samotné rozhodnutí, nikdy na účetnictví.
Chování při selhání
Toto pravidlo nerozhoduje žádný příkaz a žádný nemůže: zda diff ztělesňuje architektonické rozhodnutí, je úsudek o záměru, a nástroj, který by tvrdil, že ho činí, by hádal způsobem, který nikdo nemůže auditovat. Rozhoduje revizor a změna, která překročí práh bez záznamu, se nemerguje.
Nástroj rozhoduje o všem, co následuje po úsudku: majordomus adr check a doktrína majordomus.adr-integrity odmítnou vadný záznam, duplicitní identitu, jednostranné nahrazení a odkaz, který nikam nevede, a majordomus adr affected pojmenuje rozhodnutí, kterých se sada změn dotýká, takže recenzent čte záznamy, kterých se změna týká, a nemusí si je pamatovat.
Ověření
Recenze s majordomus adr affected --base <ref> jako pomůckou: vypíše rozhodnutí, jejichž vlastního souboru nebo jmenovaných cest se sada změn dotkla. test/cases/99_adr.sh dokazuje tento výpis a formátové kontroly, na nichž závisí, mutací.