Okamžik
Měsíční částka je velká a roste. Otázka nezní, zda se vyplatí — nejspíš ano — ale která její část se vyplatila. Odpovědět nelze, protože spotřeba se měří po účtech a výsledky žijí v hlavách lidí.
Proč k tomu dochází
Obě poloviny poměru zaznamenávají různé systémy bez sdíleného klíče. Spotřeba patří účtu providera; přijetí patří konverzaci o revizi. Jednotka, která by je spojila — kus práce s identitou, cenou a výsledkem — neexistuje nikde.
Proč to lepší model nevyřeší
Levnější nebo lepší model mění čitatele a spojení nadále chybí. Otázka „stálo to za to“ zůstává nezodpověditelná, ať jsou workeři sebelepší.
Co to stojí
Rozpočtová rozhodnutí činěná na základě anekdot, oběma směry: utrácení, které nikdo nemůže zpochybnit, a škrty, které dopadnou na práci, jež se skutečně vyplácela.
Co Majordomus dělá
Přijatá strana poměru se stane skutečnou první. Práce je úloha s identitou počítanou z gitu; její dokončení zaznamená typovaný výsledek, ověřovací příkaz, který proběhl, jeho exit kód a dobu trvání. Epizoda provádění zaznamená, kdy se otevřela a uzavřela a co se pod ní stalo. history čte zpět, co bylo zahájeno, předáno a přijato, takže jmenovatel jakékoli otázky o nákladech je počet, ne dojem.
Navázání samotné spotřeby na tyto jednotky je v plánu rozvoje a dnes se netvrdí; matice tvrzení ji nese jako plánovanou, bez implementace a bez testu, nikoli jako schopnost.
Před a po
before invoice: one number. accepted work: an anecdote.
after $ majordomus history --since 30d --event task_finished --json | \
jq -r '.outcome' | sort | uniq -c
41 completed
18 partial
7 failedCo nedělá
Neměří tokeny, peníze ani spotřebu modelu a neintegruje se s fakturací providera. Dělá spočitatelnou stranu výsledku, která chyběla v každém prostředí, z něhož tento nástroj vzešel.